Helena L.

Jmenuji se Helena L. Můj životní příběh začíná v červnu roku 1928, kdy jsem se narodila v malé vesničce nedaleko Bardejova. Nad vesnicí se tyčí Smilianský vrch a v okolí je spousta dalších vrcholků. Zde jsem vyrůstala a zažila spoustu hezkých chvil a zážitků, o které bych se ráda s vámi podělila. Na dětství vzpomínám ráda, třeba na to, jak jsme si hráli s míčem a za domem na vojáky. Moji rodiče měli kromě mě ještě další čtyři dcery a tři syny. Chodila jsem na základní školu v Chmeľové, kde jsem úspěšně dostudovala 8. třídu. Po zakončení školní docházky jsem odjela za prací do Bratislavy. Na co ráda vzpomínám ze školy? Třeba na to, jak nás pan učitel za trest zavřel s celou třídou do sklepa a my mu snědli všechnu mrkev, co tam měl. Jeho maminka nám šla otevřít a jak tam viděla jen prázdné bedny, vyděšeně volala: „Pavle, oni nám snědli všechnu mrkev!“ Od 14 let jsem pracovala v Hotelu Luxor, kde jsem dělala pomocnou sílu v kuchyni. Byla to zajímavá práce a dobrá zkušenost. Pracovala jsem tam 2 roky. Od 17 let jsem začala pracovat ve Varnsdorfu v továrně na výrobu punčoch a záclon. Kvůli práci jsem se hodně stěhovala. Nakonec jsem šla do Jáchymova, kde jsem pracovala v uranových dolech. Tam jsem také potkala svého budoucího partnera a životní lásku, L. Narodily se mi dvě dcery. Starala jsem s o domácnost, ráda jsem pekla a vařila. Před příchodem do Domova pro seniory jsem žila ve Veselí nad Moravou v pěkném bytě, ale už jsem nezvládala péči o domácnost, a tak jsem odešla bydlet do Strážnice, kde se mi opravdu dobře daří. Dnes velmi ráda vzpomínám – mám kolem sebe fotografie svojí rodiny. Velmi často mne navštěvuje moje dcera a vnuk s přítelkyní. Pořád se snažím být užitečná a přínosná pro ostatní, společně pečeme a zdobíme naše okolí různými výrobky. Jsem moc ráda, když můžu předat své zkušenosti a zpříjemnit sobě i ostatním místo, kde společně žijeme.